Historie basketbalu 2. část

Díky zájmu diváků byla v roce 1898 týmy v oblasti kolem Filadelfie založena první známá profesionální liga. Národní bas­ketbalová liga (NBA) trvá od roku 1903 a dala vzniknout množství dalších profesionálních klubů, které, převážně na východě, rychle vzkvétaly. První profesionální ligy byly regionálního charakteru a týmy najímaly hráče zvlášť na každý zápas ­hrálo se v místních zbrojnicích a tanečních sálech. Typické mužstvo mohlo mít dva nebo tři domácí hráče a několik přespolních hvězd.
Taková praxe dovolovala lepším hráčům prodávat své služby tomu, kdo dá vyšší nabídku, a tak reprezentovali ve stejné době dva nebo i více týmů současně.

Takový způsob vedl rovněž ke zmatku mezi fanoušky a ztrátě loajality. Další profesionální inovací byla klec, jež obklopovala hrací plochu, udržovala míč ve hře a chránila hráče před výtržníky z řad fanoušků. Přestože klec zrychlila hru, zároveň řezala a zraňovala hráče, kteří vráželi do drátů a ocelových ok stejně často jako míč. „Míč byl ve hře vždy jen uprostřed této klece, jen stateční se odvážili chytat jej v rozích, “ řekl Joe Lapchick, jedna z prvních profesionálních hvězd a dlouhou dobu univerzitní a profesionální kouč, v rozhovoru pro The Sporting News v roce 1963.  “Další odlišností byl koš v konstrukci klecí. V síťových klecích to byla otevřená obruč bez odrazné desky, což samozřejmě vyžadovalo přesnou střelu. V drátěném pletivu byl koš upevněn 6-10 palců od odrazné desky.“

Mnoho fanoušků, kterým nebylo dovoleno vstoupit na hrací plochu a navazovat bezprostřední kontakt s hráči, si přinášelo vlásenky, hřebíky a jiné ostré předměty a bodali je skrze pletivo. Během dvacátých let byla klec značně populární. Ligy nebyly jediným výsledkem počátků profesionálního sportu. Kočovné týmy se spojily dohromady a cestovaly od města k městu a najímaly všechny, kdož přišli. Takové zájezdy mužstev byly výhodou pro dobré hráče, kteří tak spolu hráli po dlouhou dobu. Tým Buffalo Germans od roku 1895 do roku 1929 držel rekord v celkovém vítězství 792:86 a stal se nejlepším z prvních „kočovníků“. Společnost pohltila průmyslová revoluce a radosti velkoměstského stylu života. Rekreační záliby Američanů se více vyhranily a jejich náklonnost ke sportu nabyla delšího trvání. Baseball se už stal národním sportem a americký fotbal získával přitažlivost jako forma tělocviku pro širokou veřejnost. Obliba basketbalu se však šířila, hrál se všude, a to už i ve vzdálené Evropě či Austrálii.  Konstruktivní změny pravidel způsobily, že hra se stala přehlednější, rychlejší, a tudíž i po­pulárnější. Producent Ned lrish přivedl sport na výsluní zájmu pořádáním dvojzápasu. Jeho inovace se stala zlatým dolem a podnítila vznik podobných propagačních podniků po celém východě a středozápadě. V roce 1936 , jediný rok po prvním Evropském poháru, který uspořádala Mezinárodní basketbalová federace,  se košíková dostala na program olympijských her pořádaných v Berlíně. Na první zápas byl také pozván zakladatel tohoto sportu, Dr. James Naismith, který měl tu čest zahájit rozhozem úvodní zápas turnaje.

Na olympiádě v Saint Louis roku 1904, byl basketbal představen  jako ukázkový sport . Od olympijských her v Montrealu 1976, je do programu zařazen turnaj žen. Velice populární se stala košíková v Evropě díky americkým vojákům až po druhé světové válce. Obrovský nárůst popularity NBA ve světě působila účast amerického “Týmu snů“ na olympiádě v Barceloně (1992) , kde ukázali svou nadvládu v tomto sportu. Basketbal má obrovský význam ve výchově ke smyslu pro kolektiv, sebekontrole a ukázněnosti, rozvíjí iniciativu, samostatné rozhodování a zodpovědné plnění úkolů při hře. Má velký vliv na rozvoj pohybových vlastností, zejména rychlosti, vytrvalosti a obratnosti. Hra je velmi náročná na inteligenci hráčů, jejich tvořivé kombinační schopnosti a rychlou reakci. Snad proto si největší oblibu všude na světě získala mezi studenty a stejně tomu bylo a je i u nás.

Comments are closed.